Jan Kozák

Evangelium podle Tomáše (předmluva) *

 

Na první, zběžné přečtení a v souvislosti s obvyklou "biblistickou" interpretací gnoze bychom měli mít před sebou soupis Ježíšových výroků "gnostické", tj. "heretické" povahy. Podle téže interpretace se jedná o gnosticky upravené výroky Ježíšovy, které ve své správné, "pravé" podobě jsou zaznamenány v Novém zákoně (dále NZ, pozn. STELAION). V posledních letech potom i biblistická věda připouští, že tyto výroky vykazují "některé znaky" jiné, nekanonizované tradice Ježíšových slov, která není závislá na tradici kanonizované, s tím, že tato tradice může být stejného stáří jako ta "správná" - kanonizovaná (NA I, str. 97; Betz-Schramm: Perlenlied und Thomasevangelium, str. 93, Zürich 1985). Povšimněme si tedy textu blíže.

Samotný koptský text byl sepsán ve 4.stol., ale jedná se zjevně o opis daleko staršího materiálu. Dvakrát, někdy i třikrát opakované výroky Kristovy jsou jasnou indicií pro sesazenost textu ze starších, kratších soupisů. Části Tomášova evangelia byly, aniž by se to vědělo, již známy dříve a sice na tzv. Oxyrhynchos papyri IV, 654; I,1 a IV, 655, tj. na řecky psaných zlomcích textů z pol. 2.stol. n.l. nalezených v Egyptě již na přelomu 19. a 20. století. Tyto papyrové zlomky Tomášova evangelia tvoří tedy nejstarší dochovaný text Ježíšových výroků vůbec! (Nejstarší text s údajnými zlomky evangelia Jana je na tzv. Bodmerových papyrech II, XIV, XV, datovaných do začátku 3.stol. n.l.).

Samotnou existenci "Tomášova evangelia" dosvědčuje již Hippolyt (zemř. 235 n.l.) ve svém Naasejském traktátu a cituje z něj log. 4 (Ref. V, 7,20). Kolem roku 233 zmiňuje Origenes vedle evangelia Matoušova také evangelium Tomáše (Luc. hom. I, Rauer S 5, 13 n.). Jeho svědectví převzali Jeroným, Ambrosius a Beda Venerabilis. Také Eusebius zařazuje Tomášovo evangelium mezi evangelia Petra a Matouše. Philippus ze Sidé píše ve svých dodatcích k Eusebiovi kolem r. 430, že "většina starších" tzv. Tomášovo evangelium spolu s evangeliem Hebreů a evangeliem Petra "zcela zavrhla, tím že říkali, že tyto spisy jsou dílem heretiků". K falešným evangeliím počítá dále evangelium Egypťanů, evangelium dvanácti a evangelium Basilidovo.

K datování samotného vzniku Tomášova soupisu výroků poznamenávají Betz-Schramm, str. 93: "Ve spojení s ostatními poznatky . . . vyplývá, že řecké Tomášovo evangelium bylo sepsáno začátkem nebo v pol. 2.stol. ze dvou menších soupisů, jednoho židokřesť.-gnostického (s log. 12) a jedné další gnostické varianty . . . nalézáme se proto relativně blízko u původu Ježíšovské tradice vůbec, časově na konci 1.stol. n.l., místně snad v Zajordání (?). Právě vzhledem k samostatnosti těch slov Tomášova evangelia, která mají paralely v NZ, je možno se domnívat, že první stavební kámen pro pozdější Tomášovo evangelium byla sbírka, která si se stářím a autenticitou s NZ nijak nezadá. Teze, že v případě Tomášova evangelia se jedná o na NZ nezávislou, nejstarší tradici Ježíšových slov, se každopádně mezi badateli stále více prosazuje." (zde citován Ph. Vielhauer, Geschichte de urchristlichen Literatur, 1975, str. 618-635). Při této příležitosti zmiňují oba výše uvedení autoři zvlášť logia 64, 76, 65, 31, jako evidentně původnější než jejich NZ paralely.

Samotný text evangelia se skládá ze 114 Ježíšových výroků, tzv. logií. Podle zmínek ve spisech nejranějších církevních otců (Klemens Alex., Justinus), z Eusebiovy zprávy o Militonovi ze Sard (2.pol. 2.stol.) a dále z celé historie Markionovy církve vyplývá, že před polovinou 2.stol. neexistovala žádná "pravá křesťanská" tradice Ježíšových slov, která by se od Ježíšovy smrti písemně rozšiřovala v normativní, kanonizované podobě.

V této souvislosti je velmi zajímavá činnost biskupa Papia z Hierapole (z let 120-140 n.l.), který sepsal pět knih "Výkladů slov Pána", ze kterých se zachovaly pouze fragmenty. Z nich však je jasné, že Papias nepsal žádný komentář k nějakému nám známému "evangeliu", tak jak si to představuje dnešní křesťan - "podle NZ", nýbrž shromáždil zprávy nejrůznějšího původu o slovech a činech Ježíše. Papias se však drží raději ústní tradice, kterou slyšel od "starších": "To, co pochází z knih, se mi nezdá tolik k užitku jako to, co se trvale oživuje ústním tradováním", (Euseb. III, 39,4). Papias tedy ve své době ještě nepřikládá nám známým žid. evangeliím žádnou autoritu! Právě "logia", samostatné Ježíšovy výroky, byla jednoznačně nejstarší ať už ústní nebo písemnou formou uchovávání "slov Páně".

Ze srovnání logií Tomášova evangelia s evangelii v NZ velmi přesvědčivě vyplývá, že tato "gnostická" logia jsou původnější, starší verze Ježíšových slov, než je NZ! (viz komentáře k jednotlivým logií!). Proto je možné obhajovat, že toto Tomášovo evangelium uchovává Ježíše pravdivějšího, původnějšího, osvobozeného od židovské nacionalistické přejímky a přejinačení ke svým záměrům - ke spojení totiž a svázání Ježíšova učení s Tórou. Existuje celá řada důvodů ke tvrzení, že v Tomášově evangeliu máme před sebou zatím jediný dochovaný, původní, tj. "předkatolický" soupis Ježíšových výroků, tak jak byly šířeny v raném rozpuku křesťanství.

Papiova zpráva, zachovaná u Eusebia (Historia III, 39), že Matouš sebral Ježíšovy výroky, je proto pravdivá. Matouš shromáždil a použil přibližně 50 Ježíšových výroků, které zasadil do vytvářené legendy, používal však přitom soupisu Ježíšových výroků, který byl buď totožný nebo velmi podobný s tím, který teď máme jako "Tomášovo evangelium" před sebou! Přestože logia pro své účely zpřeházel, ale hlavně "pochopil po svém", judaizoval, občas se nechal vést: log. 32-33 = Mt. 5,14-16; log. 93-94 = Mt. 7,6-11; log. 44-45 = Mt. 12,31-37; log. 65-66 = Mt. 21,33-44 a především log. 86-87 = Mt. 8,21-22 (viz. pozn.!). Kromě těchto 50 výroků, které mají svou předlohu v TE, nenajdeme žádné jiné! Místa mezi upravenými Ježíšovými výroky jsou zaplněna často nesmyslnými citacemi ze SZ, zázraky, popřípadě scénkami s jasnou snahou zasadit Ježíše do židovského koloritu.

Je tedy před námi velevýznamný text. Světskými ctižádostivci nezcenzurované, lidmi pokoje a ústraní uchovávané výroky Ježíšovy nejen že obstojí ve srovnání s NZ evangelii, ale zdaleka je převyšují. Při podrobném zkoumání jednotlivých logií napočítáme asi 60 víceméně totožných nebo podobných výroků s židovským NZ, z toho pak víc než 38 je zřetelně původnějších, smysluplnějších a hlavně duchovnějších, než jsou jejich materializované paralely v NZ. Alespoň 12 z nich je možné použít jako důkaz nebo učebnicovou ukázku, že NZ evangelisté rozpracovávali Ježíšova logia zachovaná daleko věrněji zde u Tomáše! Při srovnávání tohoto evangelia s textem NZ také zcela jasně vyplyne na povrch tendenčnost a omezená vnímavost židovských evangelistů. Ti nacionalizují Ježíšovy výroky, napojují je na SZ, ale především je materializují - převádějí je neustále z duchovní do fyzické roviny.

Čím je však toto evangelium tak důležité, nedocenitelné? Je to tím, že zároveň s poznáním, že máme před sebou původnější pramen Ježíšových slov než je NZ, je celý text jednoznačně átmanisticko-buddhistického původu! Řada výroků je totožná s idnickým učením džňána-márgy nebo s místy v Pálijském kánonu, takže celé Ježíšovo učení je možno bez nadsázky charakterizovat jako indický átmanismus promíšený s buddhismem.

 

Indické kořeny Ježíšových výroků v Tomášově evangeliu

Celá indická filozofie stojí na několika základních archetypálních "sloupech", základních vizích, které se po tisíciletí opakují, rozvíjejí, směšují a zase rozdělují, vždy však jako její základní charakteristikum. K této podstatě patří především vize světa coby stereo-vize, tantricky spojené dynamické jednoty "jsoucího" a "nejsoucího", pohybu a klidu, času a věčnosti, přičemž to pravé, jedině jsoucí, je pouze to, co se "nerodí a neumírá", co je mimo čas a změnu - tj. věčné. Hlavní myšlenkou všech, kteří usilují o naplnění smyslu (artham), je myšlenka osvobození dokončením (sádhu), chápaná jako konečné vymanění se z "bhavy", z procesu věčného stávání se a smrti, ztotožněním se s pravou podstatou světa, chápanou jako "velké prázdno" (tj. od předmětnosti, v Evropě tolik kýžené "duchovno"), jako nalezení "kořene života" a "místa člověka", tj. místa, odkud pozemský člověk a vše pomíjející zrcadlově vzniká.

Tak jako existuje síla, která se přijímáním energie uvádí do pohybu a zvětšuje svoji rychlost, existuje i síla opačná, která se dodáváním energie zklidňuje, stabilizuje. Indové pak od samého počátku své historie jsou fascinováni touto druhou, zklidňující silou. Vše, co se ztotožňuje s procesem stávání se, s časem a hladem žádostivosti, je zde viděno jako "pápam", tj. strženost, ubohost, padlost, šikmá plocha směrem ke zločinu. Stejně jako zvířecí člověk krmil své bohy zvířecí obětí, stejně jako aztécký papahua - nejčistší a nejpoctivější uctívač kultu Matky Země, tj. Smrti - rval tisíce lidských srdcí pro svá božstva času a zla, dávali také Indové svému bohu věčnosti pokrm - byla to "punyam" - duchovní zásluha - Ježíšův "poklad na nebesích".

Ježíšovo učení podle výroků v Tomášově evangeliu stojí přímo na těchto základních principech. Je možné ho charakterizovat jako západní bojovnou variantu těchto indických snah. Indická stereovize světa, kdy ztotožnění se s předmětným, světským, se zdáním, s obrazem, je "puštěním se" - tj. opakem dharmy (držma, toho co držíme) a tedy zlo, prostupuje také celé jeho učení. Základním důvodem "radostné zvěsti" - "evangelia", je zde právě proto poznání osvobození člověka z pout světa, jeho vysvobození ze ztotožnění sebe sama s bolestným, s časem a smrtí. Ježíšovo - není jen času, ale také věčnosti, která je naším Otcem, věčnost je přímo v nás, proto "neumíráme", že jsem, můžeme být "stále doma", ve svém - bylo tím hlavním nábojem, který umožnil "nádech", "inspiraci" a proto začátek nového eónu. Nesmírně důležitým poznatkem při studiu těchto raně křesťanských, tj. gnostických textů, je jejich na mnoha místech opakovaná vize Otce jako autora prostoru - "Toho, ze kterého vznikly všechny prostory" (Evang. pravdy).

Že podstata člověka - ind. átmán (vnitřní podstata já) - je totožná s božskostí samou (ind. brahma), nám říká Tomášův Ježíš v log. 3, 61, 111. Buddhovo učení o místu ("alaya"), kam za námi svět - "lupič" nemůže, reprezentují log. 4, 24, 60, 68, 76. Že úlohou toho, kdo hledá mókšam - spásu, je obrnit se vůči světu, zklidnit se a ovládnout, o tom zde Ježíš mluví v log. 7, 21, 60, 70, 103. Chválu ústraní, samoty, Buddhovu "oddělenost od dění" reprezentují Ježíšovy výroky 30, 49, 75. Že podstata cesty člověka za poznáním je Buddhovo neulpívání, říká Ježíš v log. 39. Indické ztotožnění cesty poznání, džňána-márgy - gnoze, s cestou za světlem reprezentují log. 24, 50, 77. Kosmickou všeprostupnost indické vize brahma - ducha - interpretuje Ježíš v log. 51, 77, 113, indickou myšlenku emanace člověka z duchovní podstaty a jeho návrat k ní pak Ježíšovy výroky 49, 50. Nenaplněnost světského vegetování ve věčné žízni a shromažďování majetku, jeho nesmyslnost a nesvobodnost, vyjadřují log. 55, 63, 80, 101, 110. Indické velebení "prázdné mysli" coby možnosti nebýt uchopen, nebýt zde "za něco", za pouhý objekt, reprezentuje Ježíšovo log. 61. Buddhovo odmítnutí theismu - uctívání "Pána světa forem" - reprezentuje Ježíšův výrok 104. Některá Ježíšova logia nejsou bez znalosti Buddhy a Indie vůbec srozumitelná! Viz např. log. 19 o "pěti stromech v ráji", log. 98 o "proražení stěny domu", log. 35 o "vniknutí do domu mocného", log. 41 o "člověku, který má ve své ruce" aj.

Ježíš zachovává v TE základní koncepci indického domnělého "dualismu", totiž cit vnitřní jednoty. Myšlenka, že by syn Stvořitele tohoto světa - který, když tento svět vytvořil, "bylo to dobré" (Genesis I, 10, 12, 31) - se mohl vůči tomuto světu postit, odmítat ho, mohl říci logia jako např. 21, 27, 56, 63, 71, 80, 81, 100, je proto zcela nesmyslná.

 

Srovnání Ježíšových výroků Tomášova evangelia s textem Nového zákona

 Když porovnáme výroky, které mají Tomáš a novozákonní autoři podobné a pokusíme se tento rozdíl nějak charakterizovat, typologizovat, vyplyne následující: Z přibližně 60 výroků, které jsou více nebo méně v NZ a v TE podobné, je 39 z nich z různých důvodů třeba hodnotit u Tomáše jako původnějších. Jsou to logia 5, 8, 10, 20, 30, 31, 33, 35, 36, 39, 41, 44, 47, 48, 50, 54, 55, 61, 62, 63, 64, 65, 67, 68, 69, 71, 76, 78, 79, 87, 89, 90, 91, 92, 101, 103, 106, 107, 108, 113 (viz poznámky k jednotlivým logiím). Z nich potom logia 35, 36, 39, 41, 47, 48, 61, 64, 78, 87, 91, 103 a 113 jsou zcela evidentně a prokazatelně původnější! NZ paralely jsou buďto nečisté, zmatené, upovídané nebo přímo si protiřečící, nesmyslné, rozkošatělé často nevhodnými vpisk, které jsou v rozporu se samotným smyslem Ježíšova výroku.

To podstatné, vlastně to nejdůležitější však je, že tyto zmatky, rozpory a "nesmyslnosti" při podrobném studiu tento smysl zcela prokazatelně mají! Smysl všech doplňků a úprav Ježíšových výroků v NZ při porovnání s výroky v TE je ten, že NZ autoři se snažili spojit původní Ježíšovo učení se starou židovskou náboženskou tradicí. Byl to však úkol nesmírně obtížný. Ježíšovo učení byl indický átmanismus promíšený buddhistickými prvky - tedy přímá protiva, přímý opak židovské religiozity (efekt zrcadlení, síla Měsíce je zde cítit při práci). Antiformalistický "dualismus", zřetelné odmítnutí bytostné podstaty zrcadlení, světa zdání a herectví a jeho Vládce - "Mocného", a naopak přítomnost vítězného poznání pravé skutečnosti, důraz na ontologické zření, Ježíšova hrdost ("hrdayam" = sanskrt. "srdce"), důraz na důstojnost takového lidství, jeho klid a pevnost, to vše se dá na židovskou náboženskou tradici navázat opravdu jen velmi těžko. Pozměňovací práci NZ autorů je možno přehledně shrnout takto:

1. Z Ježíšova "Otce" - "Člověka" vyrábějí starozákonního "Mocného" - Jahveho. Ruší Ježíšovy antižidovské výpady (viz Ježíšovy výroky 43, 52, 53). Výjimka v NZ je Janova 8.kap., kde se antižidovské Ježíšovy výpady kupodivu zachovaly. NZ autoři např. přepracovávají podstatu Pána, který zve na večeři (log. 64), vypouštějí poslední větu z log. 100, přepracovávají Ježíšovo log. 30 na SZ verzi "Hospodina zástupů" atd.

2. Zmírnili nebo přímo zaretušovali Ježíšovo duchovní vidění světa. Manifestovaný svět u Ježíše není jako v židovské religiozitě jedinou "realitou", nýbrž naopak "mrtvolou" (log. 56, 63, 80, 110). "Mocný" - Jahve - je potom Ježíšovi největším nepřítelem nejen v Tomášově evangeliu a ostatních nekanonizovaných raně křesťanských spisech (!), ale tento pohled prosvítá dostatečně zřetelně i v NZ ("Pavel" Efes. 6, 12, Jan 8). Tento "Mocný", tj. svět forem a jejich magnetismus, je Ježíšovi "lupičem, zlodějem" (log. 21, 60, 103), nebo "lvem", který chce člověka pozřít, aby "zemřel", tj. aby se stal loutkou světa (log. 7, 60). V této koncepci jsou potom logicky Židé u Ježíše ti "mrtví" (log. 52), tj. sluhové světa zlodějství a lži (Jan kap. 8!) - otroci "Mocného". Židovská přejímka v Bibli a jejich ztotožnění Ježíšova "Otce" - "Člověka" s Jahvem znamená proto převrácení celého učení v opak, kdy se z původního Ježíšova nepřítele, "lupiče", tj. Buddhova Máry - Smrti, vyrobil Bůh.

3. Ježíšovy duchovní výpovědi převádějí NZ autoři do fyzické, popř. světské roviny. Např. v paralele k log. 2 "hledání" nahrazují "spravedlností", v par. k log. 36 "šaty" chápou fyzicky, v par. k log. 69 "poznání Otce" nahrazují opět "spravedlností", v par. k log. 78 "pole", tj. zde symbol světa, mění na fyzickou "poušť" a "měkké šaty" chápou jako skutečné šaty, v par. k log. 61 a chápou "dva na poli" fyzicky a zařazují je do apokalypsy, v par. k log. 69 dělají z "pronásledování v srdci" pronásledování fyzické, v par. k log. 41 (70!) pak dělají z Ježíšova ztotožnění se s Otcem -Člověkem, z pevnosti vůči světu stávání se - peníze (!), v par. k log. 91 Matouš zcela omylně fyzicky rozpracovává Ježíšův výrok "tvář nebes".

4. Dodávají Ježíšovým slovům nesnášenlivost, pomstychtivost, násilí a egoismus. Např. v par. k log. 64 vpisují zcela nesmyslně vraždění, totéž v par. k log. 65. Jako typický příklad takové aktivity NZ autorů možno zacitovat Lk. 19,27: "Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem, a zbíte přede mnou." Rovněž tak celý smyšlený příběh o kananejské ženě (Mt. 15,21-28; Mk. 7,26-29) je příkladem přímo zavilé nenávisti NZ autorů k okolním národům, kterou implantují do chování učitele lásky - Ježíše!

NZ paralela k log. 103, která je výzvou k buddhistické vnitřní sebekontrole, je Lukášem přetvořena na příběh plný bití a trestů. Matoušovu pasáž 6,7-11 (log. 14) o vyslání apoštolů lásky do světa je velmi poučné porovnat s původní buddhistickou předlohou (Buddha, súta Sloní stopa str. 155 - 156)! V NZ variantě Ježíš vyhrožuje smrtí všem, kteří jeho apoštoly nepřijmou, dokonce v podobě kolektivní viny! V Matoušovi Ježíš navíc vysílá apoštoly pouze pro "ovce zahynulé z domu Izraelského". Celá okolní "výplň" synoptického NZ textu mezi pravými nebo upravenými Ježíšovými výroky, tak jak je poznáváme ve své původnější verzi zde u Tomáše, jenž v textu NZ tvoří jakési "zateplení" konstrukce, tak aby srdce člověka bylo nalákáno (!), je pak celá plná zázraků, citací ze SZ a smyšlených příběhů s hlavní egoistickou myšlenkou: "Spása ze Židů jest" (Jan 4,22).

5. Do Ježíšových slov buď vepsali nebo pozměnili výroky směrem k apokalypse. Srovnej NZ paralely k logiím 61, 14, 79, 8, 57.

6. Zrušili Ježíšovu nechuť k obchodu a k penězům - viz par. k log. 64.

7. Proces anastáze (nirvány), jako základního duchovního procesu osvobození každého člověka usilujícího o "cestu za Otcem", zmaterializovali do posmrtného fyzického divadla Ježíšova "zmrtvýchvstání" zpět do těla - tj. do smrti!

8. Setřeli indický ráz učení. Např. v par. k log. 68 stírají buddhistické "místo, na které za námi světská moc nemůže", v par. k log. 106 převádějí jistotu stavu na jistotu víry. Logia 3, 7, 19, 35, 41, 77, 98 jsou potom ve svém pravém smyslu bez znalosti indických náboženských představ nesrozumitelná - viz komentář k jednotlivým výrokům v textu!

Indický pohled shora, od vyššího dolů, nahradili pohledem opačným - zespoda vzhůru. Např. v par. k log. 90 rozšiřují o "kteří pracujete a obtíženi jste", v par. k log. 107 interpretují Ježíšův výrok o dosažení Úplnosti, Dokončenosti, ve smyslu omlouvání hříšníků, v par. k log. 54 Matouš rozšiřuje původní Ježíšovo "blahoslaveni chudí" na "chudí duchem", v par. k log. 64 jsou zváni k hostině s Pánem z tržnice (!) "chromí, kulhaví a slepí", v par. k log. 62 vykládají Ježíšovu všeobecně pojatou bezelstnost: "když něco činí pravice, tvoje levice nemá vědět, co činí" pouze směrem k hojnému dávání almužen, v par. k log. 103, které velebí sebekontrolu, přepracovávají židovští evangelisté na příběh služebníka, který věrně hlídá hmotné statky! K této tématice patří také rozšíření Ježíšova termínu "bratr", tj. od Otce (sanskrt. "dharmabhratr"), na "bližního", tj. na kohokoliv, třeba i zločince - např. v par. k log. 25. (Připomínám, že ve SZ desateru je tento "bližní" zřetelně myšlen nacionalisticky, tj. pouze Žid - viz 3M 19,18).

K tomuto velevýznamnému jevu srovnej buddhistickou legendu Lalitavistara 118,3-120,12, kde při příležitosti uvítání malého Buddhy rozkázal jeho otec (král!) Suddhodana "ozdobit cesty, křižovatky, náměstí a ulice, vše, co značí neštěstí - jednooké, hluché, slepé, němé, chromé, nezdařené a ty, co své údy nedokonale ovládají - odstranit (!) a vše, co znamená zdar, naopak "vyzdvihnout".

9. Z Ježíšových výroků v TE fabulovali příběh s použitím motivů z tehdy se šířící buddhistické legendy. NZ paralely k logiím 65, 66, přestože spolu vnitřně nesouvisí, spojili fabulačně dohromady pouze proto, že jdou v řadě Ježíšových výroků u Tomáše za sebou. Matouš potom 8,20 - 8,22 poskytuje jasný důkaz této činnosti - na Tomášovo log. 86 (Mt. 8, 20) navazuje scénkou s pochováním otce, která je založena právě na následném Tomášově log. 87! Že by postup mohl být opačný a"heretický gnostik" pouze lakonicky "zjednodušil" text NZ, je porovnáním obou verzí krásně a zřetelně vyloučeno. Že Matouš se při fabulování svých příběhů řídil seznamem logií tak, jak se vyskytují u Tomáše, dokazuje také dalším spojováním logií - log. 32-33 = Mt. 5,14-16; log. 93-94 = Mt. 7,6-11; log. 44-45 = Mt. 12, 31-37 (!), přičemž Matoušova upovídanost jasně dosvědčuje, co bylo předlohou čeho.

Ježíšův výrok 78 o "stéblu ve větru" ("stéblo" je indický symbol toho nejnižšího, viz pozn. k tomuto log.) synoptikové nepochopili a zapojili nesmyslně do příhody s Janem Křtitelem, podle Ježíšova výroku o mytí vnější a vnitřní strany poháru (log. 89) byl židovskými autory vytvořen nevhodný příběh o mytí rukou před jídlem (viz par. k tomuto log.). Pro Ježíše (log. 6) i pro Buddhu (súta Ráhulos Ermahnung, Madždžh. II,61) typické: nelžete! nenajdeme zato v synoptických evangeliích ani jednou!

Na závěr této charakteristiky Tomášova evangelia a jeho porovnání s evangelii NZ je třeba poznamenat, že tato tomášovská theologie, jak si čtenář může ověřit i v této knize, se nejen nevymyká z řady ostatních raně křesťanských tzv. gnostických spisů, nýbrž do nich zcela zapadá. Paralely k celé řadě výroků z Tomáše najdeme nejen v evangeliu Filipa a v dalších spisech NH souboru, ale i v jiné tzv. "nekanonické" literatuře (např. v hermetickém spisu Poimandres). Některé Ježíšovy výroky z Tomášova soupisu, které NZ nezná, dosvědčují také "nejstarší křesťanský vzdělanec" Klemens Alexandrijský (log. 2, 1ř, 18, 22, 27, 37, 77), Hippolytus (log. 4, 11, 12), Ireneus (log. 19), Ptolemaios (log. 53, 104), Origenes (log. 82).

Samotný koptský text Tomášova evangelia (NHC II, 2) je psán v jednom sloupci, obvykle 35 řádků s cca 25 psímeny, bez rozdělování slov, často je ale nad posledním písmenem slova tečka nebo šikmá čárka. Chybí také jakékoliv oddělení vět (!). Text je psán sahidským dialektem koptštiny (Leipoldt: "Avšak formy jsou právě tak málo jednotné jako pravopis: nepochybně známka starobylosti textu."), s častým užíváním řečtiny, která byla také (viz Oxyrh. pap.) předlohou koptského textu.

Překládal jsem především z Leipoldta, který nevyjevuje ještě katolizující tendence v překladu, i když, jak sám přiznává (str. 30), ne všemu porozuměl, je však právě tímto otevřeným přístupem cenný, navíc podrobně zachovává všechna porušená místa. Hojně jsem používal také NA a Betz/Schrammův překlad a kontroloval prací Ullikovou. Českému překladu jediného "českého odborníka" na gnozi P. Pokorného jsem se, po bližším seznámení především s jeho komentáři nepochopil 80% výroků), raději zdaleka vyhnul. Všechny citace Buddhova učení jsou z knihy "Dvacet jedna řečí askety Gótama zvaného Buddha", Bibliotheca gnostica, 1993.

Hranaté závorky v textu samém znamenají pravděpodobné, tj. doplňované nebo nejisté čtení, slova v kulatých závorkách jsou varianty překladu, popř. vysvětlivky.

 

 

 

poznámky STELAION

převzato z knihy Jan Kozák. Evangelium "neznámého" boha. Bibliotheca gnostica 1998

 

 

 

 

 

2001 (c) STELAION set3@centrum.cz