STELAION on-line knihovna gnostických textů

Tajný spis Janův

(Nag Hammadí Codex II,1; III,1; IV,1)

Stalo se jednoho dne, když vystoupil vzhůru Jan, bratr Jakuba - to jsou synové Zebedeovi1 - když vystoupil vzhůru k chrámu, že ho potkal jeden farizej, jménem A[ri]manias a řekl mu: "Kde je tvůj mistr, v jehož doprovodu jsi byl?" On mu odpověděl: "Navrátil se zase na to místo, odkud (sem) přišel"2. Tu mu farizeus řekl: "Podvodem vás klamal, tento nazarénský3 [chybí jedna řádka]. Zavřel [vaše srdce] a odvedl vás od tradice vašich [otců]."

Když jsem to slyšel, já [Jan], odvrátil jsem se od chrámu (var.: svátosti) k hoře4, na pusté místo a s velkým smutkem v srdci jsem si pomyslel: "Jak zde (vůbec) Spasitel (mohl) povstat? A proč sem byl seslán od svého Otce, který ho vyslal? A kdo je jeho Otec? A jaké podstaty je onen (nekonečný) aion, do kterého míříme? On nám (sice) řekl: "Tento aion přijal podobu nepomíjitelného aionu", ale nepoučil nás o něm, jaké je podstaty.

Okamžitě, jakmile jsem takto myslel, se otevřelo nebe a vše se rozzářilo světlem, které nebylo pozemské a celý svět [se zatřásl]. Zděsil jsem se a vrhnul se na zem. A hle, zjevilo se mi dítě. Já ale viděl tu postavu coby starce, ve kterém je světlo! Pohlédl jsem na něj a nechápal ten zázrak. Jak je možné, že jsou ve světle jednotou, ačkoliv jsou jejich vnější formy různé? (delší verze pokračuje: Jejich zjevové formy [povstaly] společně jako protiklady. Když je jedna, proč jsou tři?)

On mi řekl: "Jane, proč pochybuješ? Zkoumej sám sebe, neboť ti tento jev není cizí. Nebuď malomyslný. Já jsem ten, který je u vás věčně1. Já jsem Otec, já jsem Matka, já jsem Syn. Já jsem ten Věčnějsoucí, ten Nesmísitelný [protože není nic, co by se] s ním (sic!)2 mísilo. [Nyní jsem přišel], abych ti zvěstoval, co je (existuje), co [bylo] a co se má stát, abys poznal viditelné i neviditelné a abys byl poučen o dokonalém (dokončeném) Člověku (sic!)3. Nyní ale pozvedni obličej, pojď a poslyš (var.: [a poznej]), co ti dnes budu říkat, abys to mohl zvěstovat sobě rovným duchům, kteří pocházejí z pokolení, které nezakolísá - z pokolení dokončeného Člověka4." A [já řekl: "Mluv, abych to mohl] pochopit."

On mi řekl: "Nad duchem, který je samovládný, nevládne nikdo. Prvý Bůh, Otec veškerenstva, svatý Duch, ten Neviditelný, který je nade vším, setrvává ve své nepomíjitelnosti a je v čistém světle, do kterého není lidské oko schopno pohlédnout. O Něm - Duchu - se nehodí myslet jako o Bohu, nebo že je určený jistým způsobem. Neboť On je nadřazený bohům5. On je královstvím, nad kterým nikdo nepanuje1. Neboť nikdo není před Ním, také je (tj. bohy) nepotřebuje, nepotřebuje také žádný život (nepotřebuje žít)2, neboť je věčný. Nepotřebuje ničeho, neboť není nic, co by Ho mohlo nebo čím by si přál být naplněn (dokončen), protože je po všechny časy plný (dokončený). On je Světlo. Je bez hranic, neboť nikdo není před Ním, aby Ho ohraničil. Je neposouditelný, neboť není nikdo před Ním, aby Ho posoudil. Je nezměřitelný (sic!)3, neboť není nikoho, kdo by existoval před Ním, aby Ho změřil. Je neviditelný, neboť Ho nikdo nevidí. Je věčný, neboť stále je4. Je také nepopsatelný, neboť Ho nikdo nepochopil (neobsáhnul), aby Ho popsal. On je Ten, jehož jméno se nemůže vyřknout, protože neexistuje nikdo, kdo by byl před Ním, aby Ho pojmenoval. On je nezměřitelným Světlem (sic!)5, svatbou, jasnou Čistotou, ten Nepopsatelný, Dokončený, Nepomíjející. Není ani naplněností ani blažeností ani božskostí, nýbrž něčím, co je daleko přednější. Není ani tělesný, ani netělesný, velký ani malý, není měřitelnou veličinou, žádné stvoření. Nikdo Ho nemůže pochopit. Není vůbec ničím, co (zde) existuje,neboť je něčím, co je přednější. Ne že by však byl (sám o sobě) přednější, nýbrž, protože je sobě vlastním aionem, nemá účast na čase (aionu). Čas Mu není vlastní, neboť ten, kdo se účastní času6, je formován někým jiným. A čas Mu nebyl přidělen, protože neobdržel nic od nikoho jiného, kdo přiděluje. A nepotřebuje nic a nikdo neexistoval před Ním. On, který usiluje (jen) o sebe sama v naplněnosti Světla, chápe čisté světlo - On, nezměřitelná věličina, ten Věčný, Dárce věčnosti, Světlo, Blažený, Dárce blaženosti, Poznání, Dárce poznání, Ten po všechny časy Dobrotivý, Dárce dobrého, dobro konající, který je takový ne proto, že to má, nýbrž proto, že je takový (sic!), On - Slitování, které se slitovává, Láska, která dává lásku, nezměřitelné Světlo1.

Co ti mám o Něm říci, o tom Nepochopitelném, totiž o podobě světla? (Pouze) tak, jak Ho budu moci pochopit - neboť kdo Ho kdy pochopí - a tak, jak budu moci s tebou mluvit (ti ho přiblížím). Jeho aion je nepomíjející a On je v klidu a bytuje v mlčení - Ten, který existuje dřív než všechny věci. On je ale hlavou všech aionů - jestli je (vůbec) něco u Něj. Neboť nikdo nepoznal, jak se to má s nezměřitelností, kromě toho z nás, který v Něm přebýval (sic!)2. On je tím, kdo nám vše řekl3, On, který sám sebe chápe ve svém vlastním světle, které Ho obklopuje, Ten, který je pramenem živé vody a Světlo plné čistoty. Pramen ducha vytryskl z živé vody Světla a tento pramen vybavil (vystavěl) všechny aiony (věky) a světy s jejich zvláštnostmi. On poznal svůj vlastní obraz, když ho spatřil v čisté hladině světla, která Ho obklopuje (sic!)4.

A jeho myšlenka (ennoia) se stala realitou a vstoupila do zjevu. vystoupila před Něj z jasnosti Světla - to je ta síla, která je dřív než každá věc, která se zjevila, to je dokonalá První Myšlenka vesmíru, Světlo - obraz Světla, napodobenina (dvojník) Neviditelného (sic!)5. On je dokonalou silou - Barbelo - dokonalý aion vznešenosti, který Ho velebí, protože se skrze Něj zjevil. A on (tj. Barbelo!) Ho zná - je První Myšlenkou, Jeho kopií (sic!). On se stal Prvním Člověkem - to jest panenský duch, ten natřikrát mužský (tj. stojící), ten se třemi silami (sic)1, se třemi jmény a třemi zrozeními - aion, který nestárne, ten mužsko-ženský, který vzešel z Jeho myšlení.

Barbelo si od Něj vyprosila, aby jí dal První Poznání. On to dopřál. Když to doopřál, vstoupilo První Poznání do zjevu. Povstalo s myšlenkou(tj. při pomyšlení): to je První Myšlenka, a velebilo Neviditelného a dokonalou moc, Barbelo, neboť povstaly skrze ní. Znovu poprosila tato síla, aby jí byla dána nepomíjitelnost a On to dopřál. Když to dopřál, vstoupila Nepomíjitelnost do zjevu. Stála tu s Myšlenkou a Prvním Poznáním a velebila Neviditelného a Barbelo, neboť povstaly skrze ni. (Opět) poprosila, aby jí byl dán Věčný život a On to dopřál. Když to dopřál, vstoupil věčný život do zjevu a stály zde a velebily Ho a Barbelo, neboť povstaly skrze ní a skrze svolení Neviditelného ducha. To je pětice aionů Otce, totiž: První Člověk - nápodoba Neviditelného, to jest Barbelo, Myšlenka a První Poznání, Nepomíjitelnost a Věčný život. To je mužsko-ženská pětice, totiž desaterost aionů2, to je (povstavší) otec z nezrozeného Otce3.

I pohlédla na Něj vroucně Barbelo - čistota světla. Otočila se k Němu a porodila blaženou jiskru světla. Ta však jí nebyla rovná co do zrození ve vznešenosti. To je ten v jednotě (s Otcem) zrozený,který se zjevil Otci, božský Autogenetos4, prvorozený Syn vesmíru z Ducha, z čistého Světla. Neviditelný duch jásal potom nad Světlem, které vzniklo a které právě vstoupilo do zjevu skrze první sílu, to jest (skrze) Jeho První poznání - Barbelo. A On pomazal to Světlo svojí dobrotou (sic!), takže bylo dokonalé (dokončené), bez nedostatku, a Kristem (sic!)1, protože ho pomazal svou dobrotou na neviditelného ducha. A on se mu zjevil a přijal pomazání skrze panenského ducha. A stál před Ním velebíc neviditelného Ducha a dokonalé První Poznání, to, ve kterém přebýval. A prosil, aby mu byla dána jediná věc: Nus - dokonalá Mysl2. Dopřál to Neviditelný Duch. Nus - dokonalá Mysl - vstoupila do zjevu a postavila se s Kristem a velebila jej a Barbelo. Tito všichni ale povstali v mlčení a v Prvním Poznání.

Neviditelný Duch chtěl dokončit dílo. Jeho vůle se ztělesnila, vstoupila do zjevu a postavila se s dokonalou Myslí a Světlem a velebila Ho (tj.Otce). Rozum (logos) následoval vůli, neboť skrze rozum (logos) učinil Kristus všechny věci - On, božský Autogenes (Ze sebe sama zrozený), ten Věčný, Život a Vůle. Dokonalá Mysl ale a První Poznání se postavily a velebily Neviditelného Ducha a Barbelo, neboť skrze ně vznikly a skrze Ducha božského (věčného) Autogena (Ze sebe sama zrozeného), syna Barbely, neboť on přišel k němu, k věčnému panenskému neviditelnému duchu. Ze sebe sama povstávající Bůh, Kristus, je tím, kterého on uctíval velkou úctou, protože vznikl z jeho Prvního Poznání - ten, kterého vložil Neviditelný duch coby Boha nad veškerým vesmírem. Pravý Bůh mu dal veškerou moc a dopřál mu podrobit si v něm se nalézající pravdu, aby pochopil vše - ten, jehož jméno bude řečeno těm, kteří ho jsou hodni. Ze Světla ale - to jest z Krista - a Věčnosti povstala (vstoupila) do zjevu skrze Boha - Ducha - čtyři velká světla, z božského Autogena (Ze sebe sama zrozeného), aby se postavila k němu, (vždy) ke třem: k Vůli, Prvnímu Poznání a Věčnému Životu. Ti čtyři ale jsou: Láska, Vhled (synesis), Vnímání (aisthesis) a Chytrost (fronesis). Láska (aptří) k prvnímu ze světel - Harmozel, to je anděl světla v prvním aionu, u kterého jsou tři aiony: Láska, Pravda a Formování (Morfe). U druhého světla - Oroiael, které on vložil nad druhý aion, má při sobě tři aiony a sice: První Poznání, Vnímání (aisthesis) a Vzpomínání. u třetíto světla, Daveithe (var. Davithe - sic!), které vložil nad třetí aion, má při sobě tři aiony a sice: Vhled (synesis), Lásku (agapé) a Myšlenku (idea). U čtvrtého světla ale - Eleleth - které vložil nad čtvrtý aion, má při sobě tři aiony a sice: Dokonalost (dokončenost), Mír a (dokonalou) Moudrost1.

To jsou čtyři světla, které stojí božskému "Ze sebe sama zrozenému" po boku2, dvanáct aionů, které stojí dítěti po boku, velkému Autogenovi (Ze sebe sama zrozenému) - Kristovi (sic!) skrze rozhodnutí Boha - Neviditelného Ducha. (Těchto) dvanáct aionů patří Synovi, "Ze sebe sama zrozenému" (sic!)3. Všechny věci byly upevněny skrze vůli svatého Ducha - skrze Autogena - "Ze sebe sama zrozeného"4.

Z Prvního Poznání ale a z dokonalé Mysli (Nus), skrze Boha a z rozhodnutí velkého Neviditelného Ducha a z rozhodnutí "Ze sebe sama zrozeného" vznikl dokonalý, pravý člověk, ten první. On ho pojmenoval Adam5 a usadil ho nad první aion u velkého Boha, u Autogena - Krista, do prvního aionu Harmozel a Jeho síly jsou s ním6. A Neviditelný Duch mu dal nepřekonatelnou duchovní sílu. On (tj. Adam) řekl: "Já ctím a velebím Neviditelného Ducha, neboť kvůli Tobě povstaly všechny věci a všechny věci se zase k Tobě navracejí. Já Tě ctím a také "Ze sebe sama zrozeného" a aiony, které jsou tři: Otec, Matka a Syn - Dokonalá síla."7

A on usadil jeho (tj. Adamova) syna Setha nad druhé světlo Oroiael. Do třetího aionu ale bylo zaseto potomstvo Sethovo, duše svatých, kteří se až do věčnosti; nacházejí ve třetím světle Daveithe. Do čtvrtého aionu ale byly zasety ty duše, které poznaly svou dokončenost, ale nespěchaly k metanoie (proměně), nýbrž jistý čas setrvaly, nakonec se ale proměnily1. Ti zůstanou u čtvrtého světla Eleleth, které je k sobě upoutalo a přitom velebí Neviditelného Ducha2.

Naše spolusestra ale, Sofia, protože je aionem3, vymyslela ze sebe sama myšlenku. A skrze myšlení Ducha a První Poznání chtěla nechat povstat nápodobu sebe sama, ačkoliv jí to Duch nedovolil ani nedopřál, ani její párový druh, mužský panenský duch (sic!). Proto ona nenalezla druha4, když se rozhodla (tj. tuto nápodobu) vypustit (tj. zrodit) bez souhlasu Ducha a bez vědomí svého párového druha, a tak (ho) emanovala (vypustila) (pouze) kvůli v ní se nacházející smyslnosti5. Její myšlení nemohlo být bez skutku a její skutek povstal - nedokonalý a ošklivý ve svém vzezření, neboť ho učinila bez svého párového druha. A nepodobal se vzezřením matce, byl jiný. Ona ale viděla, když rozvažovala, že je formou zcela jiný, neboť byl podoben spíše hadu (sic!) či lvu. Jeho oči ohnivě svítily. Odvrhla ho (proto) od sebe, daleko od onoho místa, aby ho nespatřil žádný z Nesmrtelných, neboť ho porodila v nevědění6. Svázala s ním jeden světelný mrak a postavila doprostřed tohoto mraku trůn, aby ho nikdo neviděl kromě svatého Ducha - který se nazývá Život (Zoe) - Matka všech (sic!)7 - pojmenovala ho Jaldabaoth1. To je první archon (Vládce), který si vzal z matky mnoho sil. Vzdálil se od ní a směřoval daleko od místa, kde byl zrozen a opanoval jiné místo. Vytvořil si aion, který plane šlehajícím ohněm, ve kterém se nyní zdržuje. A spojil se s nerozumem, který je s ním. Povolal do zdejšího bytí mocnosti, které ho poslouchají, coby dvanáct andělů - každého z nich do svého aionu podle vzoru Věčného aionu (sic!)2. A stvořil pro každého z nich po sedmi andělech a andělům po třech silách, takže všech, kteří jsou pod ním, je dohromady 360 a svou třetí sílu podle uspořádání prvního vzoru, který je před ním.

Když potom vstoupily mocnosti do zjevu (tj. povstaly) z Autogenetora (Samostvořitele!)3 - prvního vládce temnoty - z nevědomosti té, která je stvořila (tj. Matky), nazývaly se následovně: první je Jaoth, druhý Hermas, to je oko ohně, třetí je Galila, čtvrtý Jobel, pátý Adonaios, šestý Sabaoth, sedmý Kainan a Kae, který se nazývá Kain, to jest Slunce (sic!), osmý je Abiressine, devátý je Jobel, desátý je Harmupiael, jedenáctý Adonin, dvanáctý Belias. Všichni mají ale také ještě jiná jména (stvořená) žádostí a hněvem. Tito všichni ale mají jiná, druhá jména, která jsou jim dána (sic!). Tato jim byla dána skrze velikost nebe a odpovídají pravdě, která zjevuje jejich podstatu. A Saklas4 je pojmenoval těmito jmény podle jejich vzezření a síly. Časem se sice vzdálili a zeslábli, ale skrze tato jména dostali znovu sílu a prospívají.

A on nařídil, aby panovalo sedm králů na nebi a pět nad chaosem spodního světa. Jména vládců, kteří panují nad sedmi nebesy, jsou tato: první je Jaoth - lví obličej, druhý je Elo(h)aios - obličej osla, třetí je Astafaios - obličej hyeny, čtvrtý je Ja(h)o - hadí obličej se sedmi hlavami, pátý je Adonaios - obličej draka, šestý je Adoni - obličej opice, sedmý je Sabbataios - žhnoucí obličej plný plamenů. To je sedmička týdne. To jsou ti, kteří ovládají svět. Jaldabaoth - Saklas ale, měnící své vzezření, aby se mohl ukázat v podobě každé tváře podle své chuti (sic!), jim rozdělil (něco) ze svého ohně, který vlastní a také (něco) ze své síly. Z čistého světla ale, které si vzal od své matky, z toho jim (nic) nedal. Proto je ovládl, kvůli velikosti, která v něm byla ze síly světla matky. Proto si nechal říkat "Bůh", že se spoléhal na podstatu, ze které vzešel. A on spojil své mocnosti se sedmi silami. Tím, že řekl, povstaly (1M 1). A on je pojmenoval a zasel do mocností. Začal seshora. První je první myšlenka u prvotního - Jaotha. Druhá je božskost u druhého - Elo(h)aia. Třetí je dobrota u třetího - Astafaia. Čtvrtá je oheň u čtvrtého - Ja(h)a. Pátá je panství u pátého - Sabaotha. Šestá je chytrost u šestého - Adonia. Sedmá je moudrost (Sofia) u sedmého - Sabbataia.

Tito (všichni) mají své pevné místo v každém nebi a jeden aion - nápodobu toho Aionu, který existuje od počátku způsobem nepomíjitelnosti. On (Jaldabaoth) ale pozoroval pod ním se nacházející stvoření a množství andělů, kteří z něj povstali a řekl jim: "Já jsem žárlivý Bůh, kromě mě není jiného Boha." (2M 20,5; Izaj. 45,5, 46,9), čímž už andělům, kteří jsou pod ním, naznačil, že existuje ještě nějaký jiný bůh. Neboť kdby žádného jiného boha nebylo, na koho by měl žárlit?

Matka Sofia se ale nyní začala pohybovat, poté co poznala svůj nedostatek, neboť s ní její párový druh nesouhlasil, a tak byla umenšena její dokonalost."

Já se ale zeptal: "Kriste, co znamená "pohybovat se"?1

On se ale usmál a řekl: "Myslíš, že je to tak, jak řekl Mojžíš "nad vodami"? (1M 1,2) Nikoliv! Ona uviděla špatnost a rozkol, které ulpívaly na jejím synovi. Litovala toho a zatímco se pohybovala sem a tam temnotou nevědomosti, začala se stydět a neodvažovala se navrátit (nahoru), nýbrž chodila sem a tam a její těkání to znamená "pohybovat se" (sic!)1. Poté, co nyní Samolibý (tj. Jaldabaoth) obdržel od matky sílu, neznal množství, které je matce nadřazeno. Myslel si totiž o své matce, že je zde (nahoře) sama. Hleděl na četné houfy andělů (archontů), které stvořil a cítil se být nad ně povznesen. Matka ale, když seznala, že její potrat temnoty nebyl zdařilý, protože její mužský partner s ní nesouhlasil, tutoho litovala a hlasitě plakala. A On uslyšel modlitbu její lítosti a prosili za ní také (její) bratři2. A svatý Nespatřitelný Duch souhlasně kývl a poté, co souhlasně kývl, vylil na ni ducha naplněnosti (dokončenosti, pleromatu). Její mužský partner k ní sestoupil, aby napravil její nedostatek a rozhodl se skrze své První Poznání nedostatek odstranit. Ale ona nebyla pozvednuta do svého vlastního aionu, nýbrž kvůli obzvlášť velké nevědomosti, ke které u ní došlo, se nalézá v devaterosti, dokud nebude její nedostatek napraven. Dolehl k ní hlas: "Existuje Člověk a Syn Člověka!" (sic!) To ale uslyšel první Vládce Jaldabaoth a domníval se, že hlas pochází od jeho matky. Svatý dokonalý Otec ho však [poučil] - První Člověk v podobě Člověka (sic!). Blažený jim zvěstoval svou podobu a celé panství sedmi mocností souhlasilo. Spatřily dole ve vodě (sic!) (Jeho) obraz a řekly si navzájem: "Pojďme, vytvořme si člověka podle obrazu božího a nás." (1M 1,26). A tvořily ze sebe a ze všech svých sil. vytvořily ze sebe stvoření a každý jednotlivý (ze sedmi) vytvořil ze své síly duši. vytvořily ji podle obrazu, který spatřily (ve vodě), na základě napodobení Toho od prvopočátku jsoucího - Dokončeného Člověka. Řekli: "Nech nás, ať ho pojmenujeme Adam, aby se jeho jméno a jeho síla pro nás stala světlem."

A síly začaly odspodu. První je božskost, to je duše kostí. Druhá je panství, to je duše šlach. Třetí je oheň, to je duše masa. Čtvrtá je První Myšlenka, to je duše morku a celá výstavba těla. Pátá je království (říše), to je duše krve. Šestá je chytrost (synesis), to je duše kůže. Sedmá je Sofie, to je duše vlasů. A ty vyzdobily (vytvořily) celé tělo a jejich andělé k nim přišli z počtu těch, kteří byli už připraveni mocnostmi, vládci duší, k uspořádání údů. A vytvořily celé tělo, které bylo v pořádku skrze (tento) zástup andělů, které jsem už jmenoval.

 A on (tj. tento člověk) zůstal nehybný po dlouhý čas, protože ho sedm mocností nemohlo postavit1, ani 360 andělů, kteří sestavili [údy]. Matka chtěla sílu, kterou dala Vládci v žádostivé choutce, získat zpět. Přišla beze zloby a prosila Otce celků, světelného Boha, jehož slitování je veliké. On vyslal podle svatého rozhodnutí "Ze sebe sama zrozeného" a (jeho) čtyři světla (sic!)2 v postavě andělů prvnímu Vládci. Ti mu radili, aby z něj sílu Matky vydobyli. Oni mu řekli: Vdechni do jeho obličeje něco z ducha, který je v tobě (1M 2,7) a ta věc (to stvořené) se pozvedne. A tak on mu vdechnul (něco) ze svého dechu - a to je síla Matky (sic!) - do těla a on se ihned (začal) pohybovat3. Ale ihned (mu) začaly ostatní mocnosti závidět, neboť povstal z nich všech. A ony daly člověku síly, které pocházely z nich a on (tj. Adam) tak přijal duše sedmi mocností a jejich sil. Jeho vhled však byl větší než ony všechny i než první Vládce. A mocnosti poznaly, že je osvobozen od špatnosti, protože byl moudřejší a vstoupil do světla. I vzaly ho a přivedly dolů, do končin u samého dna hmoty. Blažený Otec je ale dobročinec. Slitovný se proto slitoval nad silou matky, silou, která vypadla z prvního archonta, aby získala moc nad tělem. A vyslal dobrého ducha, On se svým velkým slitováním, jako pomocníka pro toho prvního, který se dostal dolů4 a který byl pojmenován Adam - (totiž) Myšlení (epinoia) světla, které bylo od Něj pojmenováno (Zoe) Život. Toto (myšlení světla) je tím, co působí v celém stvoření, tímže se s ním namáhá a staví ho do jeho vlastního dokonalého chrámu a že jej poučuje o zcestí a ukazuje mu jeho (vlastní) cestu vzhůru (sic!). A toto myšlení světla v něm (tj. člověku) bylo skryto, aby (ho) vládcové nepoznali, nýbrž naše sestra (sic!)1, která je nám [rovná], tento nedostatek skrze myšlení světla napravila.

A člověk svítil kvůli "stínu světla" (tj. dvojčete světla), který je v něm a jeho myšlení se pozvedlo nad ty, kteří ho stvořili (tj. Jadlabaoth a 7 archontů). A ti se dívali a viděli, že se pozvedl výš než oni. Tu učinili rozhodnutí s celým houfem andělů Vládce a se všemi ostatními silami. A pak smísili oheň a zem s vodou a plamenem. A svázali je se čtyřmi větry a tím, že ohnivě vály, smísily se všechny dohromady a způsobily velký chaos. Odnesly ho (člověka) do stínu smrti. A stvořily ještě další stvoření a sice ze země, z vody, ohně a větru, to jest z hmoty, temnoty, z žádosti a ducha nápodoby (sic!). To je to pouto, to je ten hrob výtvoru těla2, který byl člověku navlečen kvůli vazbě na hmotu. To je ten první (tj. Adam), který sestoupil a jeho první rozštěpení. Ale První Poznání prvního Světla3 je v něm a probouzí (sic!) jeho mysl.

I vzal ho první Vládce (Jaldabaoth) a umístil ho do zahrady (ráje), o které říkal, že je pro něj blahem, to jest, aby ho podvedl4. Neboť jejich blaho je hořké a jejich krása je neslušná. Jejich blahem je podvod a jejich "stromem" je nepřátelství. Jejich plodem je jed, vůči kterém není léku a jejich sliby jsou pro člověka smrtí. Jejich strom ale byl zasazen coby "strom života" (sic!). A já vám zvěstuji tajemství jejich života: Je to jejich duch nápodoby (sic!), který z nich pochází, aby člověka zvrátil a aby on nepoznal svou úplnost (sic!). Onen strom je zřízen následovně: jeho kořeny jsou hořké, jeho větve jsou stínem smrti, jeho listy jsou nenávist a podvod, jeho míza (dosl. "tuk) je pomazání (posvěcení) špatnosti5 a jeho plodem je žádost smrti. Jeho símě pije od těch, kteří ho chutnají1 a spodní svět je jejich bydliště (sic!).

Strom ale, který je od nich nazýván "poznání dobrého a zlého", to je První Poznání Světla, kvůli kterému byl vydán rozkaz, aby se z něj nic nejedlo, to jest, aby se mu nenaslouchalo, protože tento rozkaz je vydán proti člověku, aby se nedíval vzhůru po svém naplnění a nezpozoroval hanbu své nedokončenosti (SIC!)2. Já ale je (tj. Adama a Evu) přivedl k tomu, aby jedli!"3.

Řekl jsem mu: "Kriste, nebyl to snad had (drak), který ji (tj. Evu) poučil?"

On se usmál a řekl: "Had (drak) ji naučil plodit žádost, pošpinění a zánik, neboť ty mu slouží. A on poznal, že ona ho nebude poslouchat, neboť ona je chytřejší než on. Chtěl získat sílu, která mu (tj. Adamovi) od Něj (seshora) byla dána a spustil na Adama zapomnění."

Já mu řekl: "Kriste, co je to zapomnění?"

On řekl: "Ne to, co řekl Mojžíš: "Nechal je usnout" (1M 2,21), nýbrž on (tj. Jaldabaoth) obklopil jeho smysly závojem4 a zatížil ho neschopností poznání, neboť řekl skrze proroky: "Chci zatížit uši jejich srdce, aby nerozuměli a aby neviděli" (Izaj. 6,10). Tu se v něm (tj. Adamovi) ukrylo První Poznání Světla a on (tj. Jaldabaoth) se rozhodl o své vůli, že jej dostane ze žebra, ale První Poznání Světla je neuchopitelné, (a proto), ačkoliv jej temnota pronásledovala, nemohla jej získat. On se rozhodl, že (tuto) sílu z něj dostane ven a proto stvořil bytost ženské postavy a nechal ji před něj postavit. Ne tak, jak řekl Mojžíš: "Vzal žebro a stvořil mu ženu, (aby u něj) zůstala" (1M 2,21-22). A Adam (naopak) okamžitě vystřízlivěl z opojenosti temnotou a První Poznání Světla odňalo závoj z jeho smyslů (tj. probudil se). Ihned, jakmile poznal svoji podstatu, řekl: "To je kost mé kosti a maso mého masa. Proto opustí člověk svoji matku a připojí se k ženě a oba se stanou jedním tělem"1. [Neboť] oni pošlou matce jejího mužského druha, aby odstranili její nedostatek. Proto ji (tj. Evu - Poznání) Adam pojmenoval matkou všech živých (1M 3,20). Skrze moc z výšin a skrze zvěstování ho poučilo První Poznání o poznání. Skrze strom v podobě orla (sic!)2 mu zvěstovalo, aby přijímal (jedl) poznání, aby si vzpomněl na svou úplnost (dokončenost), neboť nedostatek obou (tj. Adama i Evy) spočívá v nevědění.

Jaldabaoth poznal, že se od něj vzdálili. Proklel je, přidal však ještě k tomu, že muž bude nad ženou pánem (1M 3,16), aniž by (tj. Jaldabaoth) znal tajemství, které vzniklo ze zvěstování svaté vznešenosti. Oni se ale báli ho proklít a odhalit jeho nevědomost. Všichni jeho andělé (tj. mocnosti) je vyhodili ze zahrady - ráje (1M 3,23). On ho (tj. člověka - Adama) zahalil velkou temnotou. Potom spatřil Jaldabaoth pannu, která stála Adamovi po boku. Naplnila ho nesmyslnost (hloupost), neboť si přál, aby z ní vzešlo (jeho) semeno. Pošpinil ji a zplodil prvního syna a rovněž druhého: Ja(h)ve - medvědí obličej a Elo(h)im - obličej kočky. Jeden je pravý, druhý ale nepravý. Elohim je pravý, Jahve je nepravý. Pravého usadil nad ohněm a větrem (sic!), nepravého ustanovil ale nad vodou a zemí. To jsou ti, kteří se v pokolení všech lidí nazývají Kain a Ábel až do dnešního dne.

Skrze prvního Vládce (tj. Jaldabaotha) vzniklo také pohlavní spojení3. On zasel do Adama sexuální žádost, tak aby to byla ona, která by skrze pohlavní spojení vytvářela nápodobu z jejich ducha nápodoby. Oba vládce ale usadil nad říší (tj. světem), aby panovali nad hrobem (tj. tělem, viditelným řádem). Adam poznal svoji podstatu, která se mu rovná a zplodil Setha. A jako u pokolení, které je v nebi pod aiony, tak vyslala matka Toho (tj. Ducha), který jí patří. Duch k ní (k němu) sestoupil, aby probudil podstatu, která se Mu (tj. Duchu) rovná podle vzoru dokončenosti a aby je probudil ze zapomnění a špatnosti hrobu1. A tak zůstal Duch po jistou dobu a působil na semeno (tj. světské pokolení), aby, až přijde Duch ze svatých aionů, je (mohl) pozvednout z nedostatku ak napravení aionu (věku), aby se stal svatým (věčným) aionem, na kterém by neulpíval zločin."

Já jsem ale řekl: "Kriste, budou duše všech zachráněny v čistém světle?"

On mi řekl: "Dospěl jsi (již) ke zvažování velkých věcí, které jsou ostatním - mimo ty, pocházející z nekolísajícího pokolení - těžko dostupné. Ti, na které sestoupil Duch života a kteří se spojili se silou, tu budou zachráněni a stanou se dokončenými2 a hodni toho, aby vystoupali nahoru k velkým světlům. Neboť budou hodni toho, aby se jimi očistili ode vší špatnosti a pokušení zla, tímže svou pozornost nesoustřeďují na nic jiného, než na nepomíjející spojení3 a o to usilují bez hněvu, závisti, bázně, žádosti a přesycování. Tímto vším nebudou spoutáni ani ničím jiným s vyjímkou těla, které užívají, zatímco pěstují zření, aby byli vyvedeni (sic!)4 a přijati skrze povolanost ke cti věčného, nepomíjejícího života. Přitom snášejí a strpí vše, aby dokončili boj a zdědili věčný život."

Já jsem řekl: "Kriste, ti, kteří toto neučinili, co budou dělat jejich duše, do kterých vešla síla a Duch života, aby také ony byly zachráněny?"

On mi řekl: "Ti, kteří obdrželi tohoto ducha, budou za všech okolností (dále) žít a (nakonec) vyjdou ze vší špatnosti, neboť (tato) síla vchází do každého člověka, neboť bez ní by se nemohli vůbec napřímit. Když se narodí, obdrží (tohoto) Ducha života. Když ale povstane k životu tento silný, božský duch, posiluje sílu - to jest duši - a ona neupadá do zla. U těch ale, do kterých vstoupil duch nápodoby1, bude jejich duše jím svedena a vejde do omylu."

Já ale řekl: "Kriste, když duše těchto (tj. osvobozených) vyjdou z těla, kam půjdou?"

On se usmál a řekl: "Na místo pro duše, a to je síla, která je duchu nápodoby vysoce nadřazena. Je velmi silná a uniká dílům zla a ustavičnou péčí bude (tato duše) zachráněna a vystoupí do klidu aionů."

Já ale řekl: "Kriste, ti, kteří vůbec nepoznali co jsou jejich duše a kam půjdou?"

On mi řekl: "U nich se stal duch nápodoby mocným při jejich klopýtání a proto zatěžuje jejich duši a přitahuje ji k činům zloby a tímto způsobem jí bere možnost poznání. Poté, co se odstrojí (tj. zbaví těla), je (tato duše) předána mocnostem, které povstaly pod Vládcem. A (tak) jsou opět uvrženy (tj. ty duše) do pout a vedeny do kola (sic!)2 (do té doby), než jsou zachráněny ze zapomnění. Taková duše pak přijímá poznání a je zacelena (dokončena) a zachráněna."

Já ale řekl: "Kriste, jak ale duše mizí a vchází opět do přirozenosti Matky (tj. přírody) anebo člověka?"

On se zaradoval, když jsem se (na to) zeptal a řekl: "Ty jsi uzrálý k pochopení: je dána jinému, ve kterém je Duch života, jako jeho následovníkovi vzhledem k předchozímu. A když tato duše skrze Něj uslyší, bude zachráněna a již nevstoupí do žádného jiného těla (sic!)3."

Já mu řekl: "Kriste, ti ale, kteří poznali a odvrátili se, co jsou jejich duše?"

On mi řekl: "Ony půjdou tam, kam se stahují andělé (mocnosti) nuzoty, kterým nebyl dán ani náznak lítosti a budou tam až do dne, kdy budou potrestány. Každý, kdo obtížil svatého ducha1, bude trpět trvalým trestem."

Já ale řekl: "Kriste, odkud pochází duch nápodoby?"

On mi řekl: "Když matka plná slitování a svatý Duch, ten Milosrdný, který se s námi tolik namáhá - to je První Poznání Světla - probudil (sic!) sémě v myšlení lidí z rodu tohoto dokonalého Věčného Člověka světla, tu poznal první Vládce (tj. Jaldabaoth - Jahve), že oni ho převyšují ve výšinách svou moudrostí i chtěl si přivlastnit jejich myšlenkovou sílu (SIC!). Protože je nevědoucí, nevěděl, že jsou moudřejší než on. Učinil rozhodnutí se svými silami a stvořil osudovost. Spoutali mírou2, časovými úseky a časem (sic!) božstva na nebesích, anděly, démony a lidi, aby ti všichni upadli do jeho pout a on se stal pánem nade všemi - zlý a zkažený plán.

On (Jaldabaoth) pak ale litoval všeho, co skrze něj vzniklo. Rozhodl se, že přinese na lidskou domýšlivost potopu. A vznešenost Prvního Poznání - to jest První Poznání Světla - to sdělila Noemu (sic!)3. Ten to zvěstoval lidem, ale oni mu nevěřili. Ne tak, jak řekl Mojžíš: "On se skryl do archy"4, nýbrž on se skryl na jednom místě5. Nejen sám Noe, nýbrž mnoho lidí z rodu, který nezakolísá, se odebrali na ono místo a skryli se v oblaku světla (sic!)6. A on (Noe) poznal Jeho panství spolu s těmi, kteří s ním byli ve Světle, které je ozařovalo, neboť temnota se rozlila na všechny věci na zemi.

Vládce (Jaldabaoth) učinil rozhodnutí se svými anděly (mocnostmi). A seslali své posly k dcerám lidí, aby z nich vyklíčili jejich následovníci (těmto) mocnostem k potěšení. Nejdříve neměli žádný úspěch, proto přišli a rozhodli se všichni, že vytvoří ducha nápodoby - nápodobu toho Ducha, který sestoupil (SIC!). A tito poslové změnili svou (pravou) podobu do podoby jejich (budoucích) manželů a naplnili je (tj. ty ženy) duchem, který je mučil v temnotách. Ze zlomyslnosti jim přinášeli zlato, stříbro, dárky a kovy: měď a železo a všechny (ostatní) druhy a uvedli je do pokušení, aby už nemyslely na své První Poznání (sic!)1, které je pevné. A vzali si je (tj. ty ženy) a zplodili skrze svého ducha nápodoby děti z temnoty. Jejich srdce se zavřela a ztvrdla skrze tvrdost ducha nápodoby - až dodneška. To velebené však - to jest Otec-Matka - to milostiplné (tj. První poznání), je však v jejich potomstvu přítomné.

Nejprve jsem vystoupil k dokonalému (věčnému) aionu. Toto ti ale říkám, abys to zapsal a předal sobě rovným v tajnosti. Neboť toto tajemství patří tomu pokolení, které nezakolísá. Matka se ale ještě jednou objevila přede mnou. A to jsou potom věci, které ve světě učinila: napravila své potomstvo (sic!)2. Chci vám zvěstovat, co se stane. Neboť jsem toto vše dal, aby to bylo bezpečně uloženo."

Potom mi řekl: "Proklet bude každý, kdo toto předá dál za dárek nebo jídlo nebo nápoj nebo oděv nebo něco podobného."

On mu (tj. Janovi) předal toto tajemství a ihned mu zmizel. A on (Jan) přišel ke svým spoluučedníkům a začal je poučovat, co mu bylo Spasitelem oznámeno.

Tajné učení Janovo

 

 

 

 

(c) 2001-2003 Set3@centrum.cz